VÁCLAV
JACH.
ZÁKLADNÍ INFO
STUDIUM
Sportovní gymnázium Dany a Emila Zátopkových
Vysoká škola báňská - Ekonomická fakulta
KURZY
Yoda Institut - fitness trenér (akreditováno MŠMT ČR)
Kurzy CORE, KTB, Weightlifting
Vedení přednášek v Českých Budějovicích, Hradci Králové a Ostravě
HOKEJ
Několikanásobný žákovský mistr ČR v ledním hokeji
Mistr světa z kanadského Quebecu (hokej - 13 let)
CROSSFIT
1. místo Limitless Games Třinec (kategorie Sport)
1. místo CFT Battle Brno (kategorie Elite)
1. místo Don't quit challenge (kategorie Elite - týmy)
2. místo Superior Games Havířov (kategorie Elite - týmy)
2. místo Battle of Prague (kategorie Elite - týmy)
HORSKÉ ULTRAMAROTONY
Beskydská sedmička (101km, 5500m převýšení): 17:33
LH24: 70km, 5000m převýšení (15 hodin)
SILOVÉ VÝKONY A BĚŽECKÉ VÝKONY
Deadlift: 235kg
Back Squat: 225kg
Bench Press: 170kg
C&J: 157,5kg
Snatch: 125kg
Půlmaraton (21km): 1:28
Maraton Florencie (42km): 3:11
5km: 19:16
MŮJ PŘÍBĚH aka sloh ze základky
DĚTSTVÍ
Narodil jsem se v Ostravě, v roce 1990. Moje mamka je učitelka a za všechnu dobrotu a lásku, která ve mně doufám je, vděčím právě ji. Taťka pracoval jako elektroprojektant, nyní působí rovněž jako učitel. Vést lidi a snažit se jim jít příkladem je asi ve mně. Geny se nezapřou. Mám také sestru Evu, která je skvělá sportovkyně. Začínala s krasobruslením, pokračovala atletikou a basketbalem a nakonec skončila jako já, u cvičení. Mimo její sportovní vlohy je ale také velice chytrá, po ukončení vysoké školy začala pracovat jako finanční analytička. A v neposlední řadě je tady ještě mladší bráška Martin, který začal po mém vzoru také cvičit a za chvílí bude lepší než já. Jen k těm horám ho to ještě moc netáhne, ale na tom se zapracuje.
A co jsem v dětství dělal já? Už od malička mě taťka brával hrát hokej, měl jsem být nový Jarda Jágr. Tréninky na rybníku, tréninky na stadionu, škola, hory. Tak by se dalo stručně popsat mé dětství. S hokejem jsem skončil v osmnácti letech, neměl jsem na to povahu a nevypadalo to na hvězdnou budoucnost. I přes to mi hokejové mládí dalo opravdu hodně. Naučil jsem se disciplíny a tvrdé dřiny. Několikrát jsem si mohl na krk pověsit medaili mistra republiky a jednou dokonce medaili světovou. Ve třinácti letech jsem byl vybrán do reprezentačního výběru a se spoluhráči jsme v kanadském Quebecku vybojovali titul mistrů světa.
A CO BUDE DÁL?
Po ukončení hokejové kariéry následovalo období sportovního temna. Večírky, hodně nezdravého jídla a málo pohybu. To vše se podepsalo také na mé postavě a psychice. Jo a abych nezapomněl, mimo to všechno jsem taky studoval vysokou školu a celý vzdělávací proces zakončil jako inženýr ekonomie. Do posilovny jsem prvně zavítal ve dvaceti letech s kamarádem Lukášem. Nebýt jeho, cvičil bych asi prvních čtrnáct dní. Začínat s šedesáti kily na benči a vidět kluky vedle sebe, jak si pohazují se stovkou bylo frustrující. Vydržel jsem, makal jsem a dostal se časem až na 170kg. To však byla klasická pumpovačka v činkárně, která mě časem přestala bavit.
Takže co dál? Tou dobou se otevíralo nové silové cetrum v ostravském Přívoze. Performance Power Center. Jedním ze spolumajitelů byl můj kamarád z vysokoškolského studia Michal, který říkal, že bych to mohl zkusit a případně se zase vrátit. A v tomto centru jsem poprvé objevil Crossfit. Psal se rok 2014, na obrázovce v Performace Center běžel záznam z Crossfit Games 2013 a já si bez váhání řekl: to chci dělat!
Ale co včechno to vzpírání, gymnastika a další nepředstavitelné cviky? No bude to těžké...první chůze ve stojce, první butterfly shyby, první nadhozená stovka, první muscle-up, první trhnutá stovka, prvních třicet metru chůze na rukách. Jde to! Chce to trpělivost, chce to čas, ale jde to.
Díky Crossfitu jsem si začal uvědomovat práci svého těla. Zajímat se o prvky pro zlepšení mobility nebo o to, jak zvýšit hrubou sílu, jak zlepšit dynamiku, jak vydržet bez zranění, jak dýchat do břicha, abych mohl nadhodit stopadesát kilo bez pásku. Tehdy jsem zjistil, že všechno se vším spolupracuje, celé tělo je propojené v jeden kinetický řetězec. Začalo mě to doslova fascinovat a doposud mě zajímá každičký detail, díky kterému je možné byť jen sebemenší zlepšení. Ať už z hlediska silového, estetického nebo v neposlední řadě zdravotního. Proto jsem si někdy v době příchodu do PPC udělal kurz fitness trenéra a začal vést skupinové lekce. Na starost jsem měl také letní přípravu hokejistů - Vladimír Svačina, Ondřej Roman, Roman Maliník atd. Trénoval jsem ostravské florbalisty a basketbalisty nebo třeba bývalého fotbalového reprezentanta Václava Svěrkoše.
BOD ZLOMU
Poté přišel bohužel / bohudík cov.d a já byl nucen přestat trénovat lidi v posilovně a co více, zavřít se doma. Věděl jsem, že být zavřený doma není dobré pro fyzické tělo, ale ani pro psychiku. A tak jsem jako správný rebel podnikal "tajné" výpravy do přírody. Jezdil jsem na kole, běhal a užíval si pocitu volnosti. Ne že bych to před tím nedělal, ale tentokráte jsem si čím dál tím více uvědomoval, jak moc je pro mě pobyt v přírodě důležitý a jako moc mě to dělá šťastným. Ale na silový trénink jsem nezanevřel, kamarád Honza mi nabídnul svou garáž, Michal půjčil vybavení a já dál pokračoval v tréninku!
Ke klasickému trénování v posilovně už jsem se nikdy nevrátil. Rozjel jsem online coaching, nechal si pár svých stálých klientů a s kamarádem Honzou vybudoval své soukromé fitko. Mám daleko více času na cestování, poznávání nových míst (letos například Kazbek, Grossglockner a mnoho dalších míst), trénování a vzdělávání. Takže jak se to říká... Vše zlé je k něčemu dobré.
CESTA JE CÍL
A kam dále směřuji? Mým hlavním cílem je se dále posouvat ve všech možných směrech. Ať už jako mentor, motivátor, sportovec nebo jednoduše jen jako člověk. Dále cvičit ve fitku, zvedat těžké váhy a často trávit čas v přírodě, jezdit na kole, běhat a jakkoliv se hýbat. Nejen mé vlastní zkušenosti, ale především vědecké poznatky dokazují, že komplexní sportování je to nejlepší, co můžete pro své zdraví udělat. Tak jdeme to?! Začněte žít a vyskočte vstříc LAUFu!
