VÁCLAV
JACH.
ZÁKLADNÍ INFO
STUDIUM
Sportovní gymnázium Dany a Emila Zátopkových
Vysoká škola báňská - Ekonomická fakulta
KURZY
Yoda Institut - fitness trenér (akreditováno MŠMT ČR)
Kurzy CORE, KTB, Weightlifting
Vedení přednášek v Českých Budějovicích, Hradci Králové a Ostravě
HOKEJ
Několikanásobný žákovský mistr ČR v ledním hokeji
Mistr světa z kanadského Quebecu (hokej - 13 let)
CROSSFIT
1. místo Limitless Games Třinec (kategorie Sport)
1. místo CFT Battle Brno (kategorie Elite)
1. místo Don't quit challenge (kategorie Elite - týmy)
2. místo Superior Games Havířov (kategorie Elite - týmy)
2. místo Battle of Prague (kategorie Elite - týmy)
HORSKÉ ULTRAMAROTONY
Beskydská sedmička (101km, 5500m převýšení): 17:33
LH24: 70km, 5000m převýšení (15 hodin)
SILOVÉ VÝKONY A BĚŽECKÉ VÝKONY
Deadlift: 235kg
Back Squat: 225kg
Bench Press: 170kg
C&J: 157,5kg
Snatch: 125kg
Půlmaraton (21km): 1:32
5km: 19:16
MŮJ PŘÍBĚH
Narodil jsem se v Ostravě, v roce 1990. Moje mamka je učitelka, můj taťka pracoval jako elektroprojektant, nyní působí rovněž jako učitel. Vést lidi a snažit se jim jít příkladem je asi ve mně. Geny se nezapřou. Mám také sestru Evu, která je skvěla sportovkyně. Začínala s krasobruslením, pokračovala atletikou a basketbalem a nakonec skončila jako já, u cvičení. Mimo její sportovní vlohy je ale také velice chytrá, po ukončení vysoké školy začala pracovat jako finanční analytička. A v neposlední řadě je tady ještě mladší bráška Martínek, který chodí na základní školu a hraje tenis.
A co jsem v dětství dělal já? Už od malička mě taťka brával hrát hokej, měl jsem být nový Jarda Jágr. Tréninky na rybníku, tréninky na stadionu, škola, hory. Tak by se dalo stručně popsat mé dětství. S hokejem jsem skončil v osmnácti letech, nevypadalo to totiž na hvězdnou budoucnost. I přes to mi hokejové mládí dalo opravdu hodně. Naučil jsem se dřiny, píle a pokory. Několikrát jsem si mohl na krk pověsit medaili mistra republiky a jednou dokonce medaili světovou. Ve třinácti letech jsem byl vybrán do reprezentačního výběru a se spoluhráči jsme v kanadském Quebecku vybojovali titul mistrů světa.
Po ukončení hokejové kariéry jsem se věnoval pouze studiu na vysoké škole a vzdělávací proces zakončil jako inženýr ekonomie. Tedy abych to upřesnil, studoval jsem a cvičil. Do posilovny jsem prvně zavítal ve dvaceti letech s kamarádem Lukášem. Nebýt jeho, cvičil bych asi prvních čtrnáct dní. Začínat s šedesáti kily na benči a vidět kluky vedle sebe, jak si pohazují se stovkou bylo frustrující. Vydržel jsem, makal jsem a dostal se časem až na 160kg. To však byla klasická pumpovačka v činkárně, která mě přestala naplňovat.
Takže co dál? Tou dobou se otevíralo nové silové cetrum v ostravském Přívoze. Performance Power Center. Jedním ze spolumajitelů byl a je můj kamarád z vysokoškolského studia Michal, který říkal, že bych to mohl zkusit a případně se zase vrátit do staré činkárny na všemožné stroje. A v tomto centru jsem poprvé objevil Crossfit. Psal se rok 2014, na obrázovce v PPC běžel záznam z Crossfit Games 2013 a já si bez váhání řekl: to chci dělat!
Ale co včechno to vzpírání, gymnastika a další nepředstavitelné cviky? No bude to těžké...první chůze ve stojce, první butterfly shyby, první nadhozená stovka, první muscle-up, první trhnutá stovka, prvních třicet metru chůze na rukách. Jde to! Chce to trpělivost, chce to čas, ale jde to.
Díky Crossfitu jsem si začal uvědomovat práci svého těla. Zajímat se o prvky pro zlepšení mobility nebo o to, jak zvýšit hrubou sílu, jak zlepšit dynamiku, jak vydržet bez zranění, jak dýchat do břicha, abych mohl nadhodit stopadesát kilo bez pásku. Tehdy jsem zjistil, že všechno se vším spolupracuje, celé tělo je propojené v jeden kinetický řetězec. Začalo mě to doslova fascinovat a doposud mě zajímá každičký detail, díky kterého je možné byť sebemenšího zlepšení. Ať už z hlediska silového, estetického nebo v neposlední řadě zdravotního. Proto jsem si někdy v době příchodu do PPC udělal kurz fitness trenéra a začal vést skupinové lekce. Na starost jsem měl také letní přípravu hokejistů - Vladimír Svačina, Ondřej Roman, Roman Maliník atd. Trénoval jsem ostravské florbalisty a basketbalisty. Nebo třeba bývalého fotbalového reprezentanta Václava Svěrkoše, s kterým spolupracuji doposud.
Takže v současné době dělám, co mě baví, co mám rád a co mě naplňuje. Vedu osobní tréninky, předávám své rady sportovcům prostřednictvím internetu (online coaching), cvičím a v neposlední řadě miluji hory a přírodu.
