Copyright © 2019, Complex Athlete

jach.vaclav@gmail.com

lednová hřebenovka v Roháčích

6.2.2017

Takže stejně jako v případě jiných předchozích výletů na Slovensko, budíček byl natáhnut na hodně brzké hodiny. Ale malinko později než jsem doufal. Chtěl jsem na východ slunce, ale mančaft (kamarádi Tomáš, Jakub a taťka Vláďa) byl proti. Proto jsme vyjeli "až" ve tři, cesta je v tyto ranní hodiny pohodová, spát se nechce, neboť jsi nabuzený na hory a provoz je minimální. A jak jezdíme na Roháče? Pokud vycházíme z jižní strany, v tomto případě z Žiarské doliny, jedeme následovně:

 

Ostrava > Frýdek-Místek > Třinec (přes Třinec je to ráno rychlejší, než ho objíždět) > Mosty u Jablunkova > Svrčinovec > Čadca > Žilina > Martin > Liptovský Mikuláš > Žiar > Žiarská dolina

 

Cesta trvá něco málo přes tři hodiny, a to i bez využití dálnice na slovenské straně. 

 

Čtyři nedočkavci konečně dorazili do cíle cesty. Teď už jen nazout boty, navléci se do návleků a může se vyrazit. První problémy nastávají po ujití prvních pětiset metrů, ve všech případech. Ono vystoupíš z vyhřátého auta, venku je -10 a tobě je zima, hodíš na sebe veškeré oblečení, které máš a vyjdeš. No jo, jenomže když vyjdeš v tréninkovém tempu, a jakože u nás to tréninkové tempo bylo, začneš se okamžitě přehřívat. Takže zastavíš, svlékneš se, všechno nasoukáš do batohu a už si to bez dalších zádrhelů šmáruješ. Tedy pokud tě nedostihne hlad, protože jsi jedl ve tři ráno a u auta na to nebyl čas. Já většinou snídám až v autě (svůj klasický, tři roky trvající jogurtový stereotyp) a vycházím v termo tričku s dlouhým rukávem. Čím rychleji jsem na hřebeni, tím dříve se můžu kochat tou krásou. 

 

Ani ne po hodině chůze jsme tedy dorazili k Žiarské chatě, a rovnou pak pokračovali na Žiarské sedlo. Chata -> sedlo = vrchařská časovka. S mým taťkou mám velmi "soupeřivý" vztah. Jeden na druhého se podíváme s pohledem: "Přece nebudeme zase závodit", po prvních padesáti metrech závodíme. Funím mu patnáct minut na záda, pak si vyberu trošku jinou trasu a jdu před něj. Funí mi na záda. Funí na mě až do sedla (dvě hodiny z parkoviště v Žiarské dolině, včetně krátce pauzy na chatě), což mě začíná mírně znepokojovat: "Tomu starému cypovi (kdo nás zná, chápe) je už přes padesát a pořád mu nemůžu utéct." Tomáš dochází pár minut za námi a krátce na to i Kuba.

 

Všichni jsme si nacpali pupky (odměna za horskou prémii) a začali stoupat na Plačlivé. A možná se budete divit, nahoře nás čekala další prémie. Pořádí se neměnilo. Z Plačlivého se nám otevřela celá hřebenovka vedoucí až na Baníkov. Z osobní zkušenosti vím, že jde o náročnou trasu i v létě, natož pak v zimě. Příliš proto neotálíme a scházíme dolů do Smutného sedla, mezitím už jsme se rozloučili s Vláďou, který se vzhledem ke svým závratím rozhodl vydat na druhou stranu na Baranec. A jak se pak v autě dozvídáme, dal si z Žiarského sedla tréninkově ještě jednou Plačlivé. Po kom to jsem?

 

Cesta je zatím schůdná, místy jsou na hřebeni malé ledové plotny, ale nic, co by nás donutilo nasadit si mačky. S klukama už jsem podnikl "expedici" na Veľký Ľadový štít, takže vím, že v terénu opravdu umí. Tomáš poslouchá empetrojku, Kuba šlape a já fotím novým foťákem ostošest. Dostáváme se za Smutné sedlo a blíží se nejexponovanější část hřebene Tri kopy. Všechny kopy bez větších problémů zvládnuty, a teď už kopa poslední, ta Hrubá, po které následuje Baníkov. Na Baníkovu přichází vrcholové fotky a já s malými obavami přemýšlím nad sestupem. Cesta na Plačlivé je z jistých nezjištných důvodu prošlápnuta, hřeben je vyfoukaný, ale co sestup? Dopadlo to přesně, jak jsem tušil. Stopa jen pro skialpinisty. Ještě že to bylo z kopce, a my to mohli i přes ten hluboký sníh seběhnout. Cesta z chaty na parkoviště se klasicky extrémně táhla, ale promítající se zážitky z té nadherné hřebenovky mi pomohly a u auta jsem stál dříve, než jsem čekal. 

 

Na celém hřebeni jsme potkali jen jednu skupinku turistů, ale viděli desítky skialpinistů drápajících se na úpatí hřebene. Cesta nám včetně krátkých přestávek trvala 8 hodin. Zvládli jsme přes 2000 výškových metrů a ušli 20 kilometrů. Délka trvání túry byla ovlivněna expenovanými, někdy i lezeckými částmi mezi Žiarským sedlem a Baníkovem. 

 

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Please reload