Copyright © 2019, Complex Athlete

jach.vaclav@gmail.com

JAK VYBRAT DOBRÉHO TRENÉRA

25.4.2019

Proč jsou takové výkonnostní rozdíly mezi jednotlivými sportovci? Proč jsou tací, kteří svými výkony převyšují ostatní, kterým pak nezbývá nic jiného, než na ně nedosažitelně a zároveň obdivně zírat? 

 

Důležitý vliv na to mohou mít genetické predispozice. Další roli zde může sehrávat sportovní zázemí. Tímto zázemím mám například na mysli: specializované trenéry (gymnastika, plavání, vzpírání), regenerační možnosti (sauny, maséři, fyzioterapeuti), lékařský dohled (testy VO2 max, srdeční frekvence, produkce laktátu, látky podporující sportovní výkon), sportovní prostředí odpovídající dané disciplíně (Alpy, rychlobruslařské okruhy), finanční a časové možnosti (sport se stane prací), atd. 

 

Ještě je tu však jedno důležité kritérium, a tím je trénink, který jde ruku v ruce s životním stylem. Na co je genetika nebo perfektní sportovní zázemí, když je špatně nastavený trénink. Nebo když daný sportovec nedává do tréninku to, co by měl. 

 

 

Tvrdá dřina může dohnat genetiku...

 

Dodnes si pamatuji na testování fyzické zdatnosti, které jsme v rámci letní hokejové přípravy prováděli na jejím závěru. Konkrétněji se jednalo o bench press, což je cvik, který zná asi každý. Respektive každý, kdo se dostal na mé stránky. Takže abych vás nenapínal, tak jsem v dorostu, to znamená v sedmnácti letech, zvedl krásných 60kg. Tato váha stačila pouze na předposlední místo. Za mnou byl jen náš brankář. Natrénováno jsme měli všichni stejně, málokdo cvičil něco navíc, než co bylo v rámci klubové přípravy. Takže silová genetika u mě asi nebyla úplně ideální. Vytrvalostně jsem na tom byl o něco málo lépe, tam jsem býval spíše lepší průměr. A dynamika? Tam to nebylo o moc lepší než u silové stránky. 

 

Kdo četl mé bio ví, že s hokejem jsem skončil o rok později. A o další rok dál jsem začal navštěvovat fitko. Začínal jsem od nuly (respektive od šedesáti kilogramů) a nevzdával se. Chodil jsem třikrát týdně, později čtyřikrát, nevynechal ani jeden trénink. Absence byla možná jen v případech, kdy jsem nemohl vstát z postele. Po fitku přišel crossfit a nové výzvy, které s sebou přinášely více tréninků. Budovat vytrvalost, budovat dynamiku pro vzpírání, začít dělat gymnastiku, získat lepší mobilitu (funkční zkrácení a špatné tréninkové postupy v hokeji, zkrácení získané při kulturistické éře). 

 

Ale víte, jak to je, když chcete, všechno jde. Není to jen nějaká fráze, je to tak! Z 60 kilogramů na benči se stalo 170, s dřepem jsem se dostal na 225, s mrtvým tahem na 235, s nadhozem na 155, s trhem na 125. Deset kilometrů mám pod 45 minut, crossfitového Murpha s deseti kilovou vestou za 40 minut, horské "výběhy" pro mě nejsou překážkou a půlmaratón na veslovacím trenažeru byl také pokořen. Nechci se však chlubit, toto není cílem. Cílem je ukázat, že tvrdá dřina přináší ovoce. A to, co nebylo dřív možné, se může stát skutečností. 

 

 

Nejvýznamnější vliv na kvalitu tréninkové jednotky má samozřejmě trenér...

 

To je bezesporu pravda. Se špatně sestaveným tréninkem lze jen zřídkakdy dosáhnout stanovených cílů. Trenérů je v dnešní době nespočet, ale dobrých trenérů jen hrstka. Pro běžného cvičence nebo člověka, který právě začíná se cvičením je těžké rozeznat, který trenér svému řemeslu rozumí a který ne. Který trenér dennodenně studuje, zkouší nové metody, praktikuje je sám na sobě a který jen honí sledující na sociálních sítích. Ano, za ideální považuji, když je trenér teoretik a zároveň praktit. Ten trenér, který sám nikdy neochutnal, co uvaří, nemůže s klidnou hlavou aplikovat své poznatky na svěřencích. Výjimkou mohou být bývalí uznávaní vrcholoví sportovci, jejichž současný zdravotní stav (stáří) nedovolí tréninky praktikovat na sobě. Ale pokud někdo vystuduje trenéřinu a v životě pořádně nesportoval, tak dle mého nemůže využít na maximum potenciál možné sportovní přípravy. To však neznamená, že trenéři, kteří mají praktické zkušenosti ze svého tréninku, ale do svého vzdělání nic neinvestují,  jsou lepší. A že jich v dnešní době je... Mám takový pocit, že čím více sledujících na instagramu, tím lepší trenér. Čím více bikiny fitness v popisku, tím kvalitnější zkušenosti. Čím výraznější břišní výrys, tím více znalostí. 

 

 

Ale jak poznat dobrého trenéra?

 

Dobrý trenér o sobě netvrdí, že je nejlepší trenér. Ba naopak, ve většině případech je pokorný a stále se učí. Dobrý trenér tě na prvním tréninku nezničí. Což mnozí z vás mohou považovat za měřítko kvality. Dobrý trenér diagnostikuje tvůj pohybový aparát, zjistí, kde máš slabiny, respektive ochablé svalové partie, bez jejichž rozvoje nelze kvalitně trénovat. Dobrý trenér si vyslechne, jaké jsou tvé cíle. Dobrý trenér musí být z části také psycholog, musí tě umět namotivovat, povzbudit a musí vědět, jaký trénink ti sedne a bude bavit.  Dobrý trenér tě prvně naučí optimální techniku a až poté ti naloží.

 

Pokud jsou tvé ambice zaměřeny na získání svalové hmoty nebo síly, vymyslí dlouhodobý plán, který umožní splnit tyto cíle. Tento plán však musí být v souladu s udržením fyzické ale také psychické odolnosti. To znamená, že zdraví je na prvním místě. Trenér tě nebrzdí v progresu, necvičí s tebou jen kompenzační cviky a TGUčka s deseti kilogramy, protože jak víme, tímto způsobem nezískáme nové přírůstky svalové tkáně. Dobrý trenér musí v prvé řadě nalézt kompromis mezi udržením fyzického zdraví, psychické pohody a vysněných cílů. 

 

 

Ale ani ten sebelepší trénink nepomůže v případě laxního přístupu ze strany sportovce...

 

Ale pak zde máme ještě jeden neménědůležitý faktor, a tím je přístup k tréninku samotného sportovce. Trenér se může snažit sebevíc, ale když sportovec nechce, nezmůže nic. Do tréninku musí sportovec nastoupit s čistou hlavou, protože hlava hraje nesmírně významnou roli. Ať už z hlediska koncetrace, připravenosti nebo neuromotorické koordinace a nervosvalového propojení. Když jedu těžké dřepy, musím myslet právě na dřepy. Na trajektorii pohybu, na zapojení jednotlivých svalových partií, na dýchání a ne na to, co budu sledovat večer za seriál.

 

Ovšem klíčová část je mimotréninkový individuální přístup. To znamená, jaký má sportovec životní styl. Z hlediska regenerace je důležitá strava a spánek. Na co nám je těžký trénink, když svěřenec nedoplní "palivo" a nedojde tak k superkompenzaci a resyntéze svalových bílkovin? K ničemu. Další trénink můžeme začít téměř od nuly. A co teprve těžký trénink, po kterém hraje jednotlivec Playstation a jde spát ve tři ráno přičemž vstává v šest, aby stihl školu, práci nebo třeba trénink? K ničemu! Všechno je to o individuálním přístupu, o tom, jak moc chceš.

 

Tak třeba já: Poslední dobou jsem pořád v jednom kole. Osobní tréninky ve fitku, online coaching, moje tréninky, články, práce na ebooku, vzdělávání, hory. Zvládá se to obtížně, ale jde to. Tak či tak by bylo skvělé, kdyby měl den 30 hodin. Co se stravování týče, tak si hlídám kvalitu potravin, přijímané množství bílkovin, tréninkovou suplementaci a příjem mikroživin. Ráno a večer beru magnesium, omega 3, multivitamín a také Testamento pro lepší hormonální optimalizaci. Kvalitu tréninkové jednotky mi zajistí předtréninkovka Brainmax a popíjení aminokyselin s elektrolyty v průběhu tréninku. Po hodině cvičení  podpořím proteosyntézu nativním syrovátkovým proteinem. Večer přijdu domů, dám si kvalitní večeři, někdy pivko, kouknu na jeden díl seriálu, ale do jedenácti chci být v posteli, abych mohl lépe zregenerovat a další den neusínal u práce nebo u tréninku. Ano, pivko i seriál! Protože ho mám rád a protože jsem zvědavý, jak bude děj pokračovat...

Nesmíš se stát otrokem sportu, jídla a regenerace, musíš umět i žít. Ale žít v souladu s tvými sportovními cíli.

 

Takže rada na závěr: 

Pečlivě volte trenéry a dávejte do tréninku maximum. Dbejte na stravu, suplementaci, regeneraci, ale nepropadněte tréninkovému stereotypu a žijte. Najděte kompromis!

 

 


 

 

 

 

 

Share on Facebook
Please reload