Copyright © 2019, Complex Athlete

jach.vaclav@gmail.com

Expedice Triglav chapter - TWO

21.8.2017

 

Navazuji na předchozí článek, je pět hodin ráno, ve stanu se spí perfektně a vstávat se tedy nechce. Přes noc jsme se nikam nepřestěhovali, stále jsme v Trentě, ve stejnojmenném kempu. Něco málo jsme posnídali a vydali se autem k parkovišti v ústí doliny Zadnjica. Byly to sice jen dva kilometry, ale v konečném součtu ty výsledné čtyři udělají celkem hodně. Tedy v případě, že vás čeká celodenní trek. Parkoviště bylo zdarma a my jsme konečně v 6:30 ráno vyšli. 

 

Teplota v údolí Zadnjica byla příjemná, šli jsme ve stínu štítů a sledovali blankytně modrou řeku hledající si cestu mezi kameny. Celou dolinou se šlo po zpevněné lesní cestě s mírným sklonem. Na jejím konci vedla odbočka doprava, my však šli správně a to doleva, respektive rovně. Přešli jsme starý most (nebo hráz) a z lesní cesty se stala pěšinka, z mírného sklonu pak ostré stoupání. Asi po pětistech metrech se cesta opět větvila. Práva odbočka vedla do ostrého stoupání přímo na chatu, byla to cesta zajištěná řetězy a kramlemi. Touto cestou jsme šli při cestě dolů, což nebyl vůbec dobrý nápad. Nahoru jsme stoupali po serpentinách (odbočili doleva), které vyjdou časově podobně jako cesta "lezecká". Levotočivá zatáčka střídala pravotočivou a asi po stopadesáté serpentině se cesta srovnala a my konečně viděli chatu Koča na Doliču

 

Po čtyřech hodinách (včetně jedné delší pauzy na jídlo) jsme dorazili k chatě. Ještě před ní vedla odbočka doleva na Triglav, věděli jsme, že nemáme moc času, proto jsme se jen napili a vyšli. Půl hodiny chůze od chaty a my poprvé viděli Triglav v celé své kráse. Dostali jsme se na náhorní plošinu, která vedla až před závěrečné skalisko. Zbývalo nám posledních 350 výškových metrů. Hned na začátku závěrečné pasáže je cesta zajištěna několika kolíky (kramle), následuje úzký a krátký traverz (cca 4 metry), nejnebezpečnější místo celého výšlapu. Pár stupů na nohy, jeden kolík a řetěz. Pokud tento úsek přejdete, máte téměř vyhráno. Cestou je sice pár dalších řetězů a kolíků, každopádně to není nic horšího než přelez přes Priečné sedlo. 

 

Šest hodin, tolik nám trval výstup až na Triglav. Tempo bylo svižné, nikoliv však tréninkové či dokonce "na Kiliana Jorneta". (Věřím, že nahoru se to dá udělat pod čtyři hodinky a dolů seběhem za méně než tři.) Dolů jsem šli stejnou cestou (jen serpentiny jsme vyměnili za lezeckou cestu, která se větvilo kousek za chatou - viz. výše) a časově rovněž podobně jako nahoru, únava se projevovala a nedostatek tekutin také. K parkovišti jsem se doplazili za 13 hodin (včetně dlouhé pauzy cestou nahoru, pauzy na vrcholu a u chaty Koča na Doliču, kde jsme doplnili tekutiny). 

 

Toť vše přátelé. Zážitky stály za tu námahu! Určitě doporučuji :) 

 

PS: mapy.cz v mobilu posloužili lépe než mapa Julských alp zakoupena v knihkupectví

 

 

Share on Facebook
Please reload