Copyright © 2019, Complex Athlete

jach.vaclav@gmail.com

výstup na nejvyšší horu Západních Tater

13.2.2017

 

Po pátečním tréninku a celém náročném týdnu bylo brzké sobotní vstávání mírně obtížné. Budíček zazvonil, já prohodil pár sprostých slov a vydrápal se z postele. Asi po deseti minutách jsem se konečně naladil na výletní frekvenci. Než se mohlo vyrazit na cestu na Slovensko, musel jsem si odjezdit povinné taxikářské kilometry po Porubě. Pro Verču, pro Tomáše, pro taťku a po půl hodině se mohlo vyrazit směr Frýdek, kde nás čekal Roman. Tam jsme se rovněž malinko zpozdili, protože jsme se rozhodovali, kterým autem jet. Nakonec se jelo moji Škodárnou V3 Turbo (čti Škoda Octavia kombi jedničkové řady), kde mě pěkně serou brzdy, ale...jezdí. Jezdí dobře, jezdí ráda, ale nebrzdí. A koupil jsem si roční slovenskou známku, ať si můžu těch příjemných vibrací ve volantu užívat i na slovenských dálnicích. 

 

Až u Liptovského Mikuláše jsme uvážili, kam se vydat. Ve hře byly Nízké nebo Západní Tatry, ty Západní nakonec vyhrály, neboť nad Nízkými se držela vetší oblačnost. Cesta probíhala perfektně (brzdit jsem moc nemusel), dokud jsme neodbočili na příjezdovou cestu do Ráčkové doliny. Vyjeté půlmetrové koleje, led, podél cesty "hejna" medvědů, volant zůstávají v rukou, moc sprostých slov a bavendo u zbytku posádky. Tak jsem si to klasicky zbytečně moc prožil, no co. 

 

Zaparkovali jsme u ústí Úzké doliny (spojení Jamnické a Ráčkové doliny), pojedli, nasadili batohy a vyrazili. První stovky metrů nebyly nic oslňujícího, ostatně jako v jiných dolinách. Ale asi po dvou kilometrech, kdy jsme míjeli skupinu lesníků, se nám konečně ukázaly zasněžené vrcholky. Na první fotce (dle mé dedukce) Nižná Bystrá a traktor v hibernaci čekajíc na jarní těžební sezónu. Čím výše jsme byli, tím krásnější se nabízely pohledy.

 

Jinak jen tak pro informaci, náš peloton se roztrhal hned na začátku, každý si jel to svoje. Tomáš nasadil sluchátka a kamarádi nekamarádi vyrazil směr Bystrá. Ještě ho musím naučit, co znamená "týmová práce". No jasně, zrovna ty Venco. Kdybys cítil formu, jsi mu v patách.. Jsem! Forma mě ale nenavštívila a proto mohu takto moralizovat. Ale žerty stranou, Tomáš šel prvovýstup a vyšlapal nám perfektní schody cestou na Bystré sedlo. Zasněžené údolí, skalnaté štíty a schody do nebe, to jsem musel natočit! 

 

 

Ze sedla na Bystrou už to tak idylické nebylo, svah byl namrzlý a mačky se hodily. Měl jsem je v batohu, měl, a bylo jim tam dobře. Zkrátka se mi nechtělo sundávat batoh a nasazovat si je, což není úplně rozumné řešení, vím, polepším se. Každopádně to šlo zvládnout i bez nich a zanedlouho jsme už stáli na nejvyšším vrcholu Západních Tater Bystré. Málem se mi povedlo zakecat, že jsem došel jako.... Co? Já to neřekl? No joooo, druhý. Kochání se výhledy bylo nekonečně úžasné, na jedné straně pohled na Roháče a když ses otočil, Vysoké Tatry jako na dlani. 


Dolů jsme sestupovali Bystrou dolinou, která byla neméně krásná než ta Ráčková. Prošlapávat si svůj prvosestup ve třpytícím se sněhu bylo kouzelné. Abych nezapomněl zmínit, tak mimo turistiku měli někteří z nás tu možnost vyzkoušet si skoky na lyžích. Roman se s tím při stestupu "nesral" a vzal to rovnou na skokánek (čti skálu). Jeho let připomínal skoky polského "betmena" v jeho nejlepších letech. (Bezprostřední komentář Tomáše: "Proč já jsem to netočil?!". Komentář taťky: "Já jsem si říkal, kam tam jede!".) Takové srandičky jsme si však mohli dělat až poté, co jsme zjistili, že je Roman v pořádku.

 

Scházení bylo nekonečné, ale přineslo skvostný pohled na dominantu západní části Vysokých Tater - Kriváň. Zanedlouho se začalo stmívat a k parkovišti to bylo ještě nějáky ten kilometr. Dva členové naší vrcholové družiny se dokonce ztratili a museli si střihnout orientační pochod s názvem "Najdi auto". Musím se usmívat, zkrátka bylo to perfektní, úžasné, skvostné a nekonečně superlativní. Už se těším na další!

Trasa v číslech, tedy ve videu:

 

 

Share on Facebook
Please reload